L. Dietrich - Písně wlastenské s průvodem kytary a fortepiana - úvodní list

čtvrtek 29. 6. / 19:30
Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5

Ludvík Dietrich (1803–1858): 
Písně vlastenské s průvodem kytary
Souborné provedení písňové sbírky olomouckého skladatele

Ondřej Holub – tenor
Petra Poláčková – romantická kytara

Ludvík Dietrich (1803–1858): Písně vlastenské s průvodem kytary

Program

Jan Pavel Martinovský (1808–1873)
Šestero písní jednohlasých s průvodem kytary
Dobré ráno (slova od Kollára)
Tužba (slova od Tupého)
Jitka (slova od Šohaje)
Zastaveníčko (slova od Chmelenského)
Dovtipný milý (slova od Čelakovského)
Sliby (slova od Kardašovského)
Johann Baptist Fier (cca 1786–1821)
Variace na Quintetto z opery Lékař oční od Vojtěcha Jírovce
Vojtěch Jírovec (1763–1850)
Cavatina z opery Lékař oční
Johann Baptist Fier
Variace na Cavatinu z opery Lékař oční Vojtěcha Jírovce
Přestávka
Ludvík Dietrich (1803–1858)
Kratičká modlitba
Ludvík Dietrich
Salonstücke für die Guitarre
1. Gondel und Welle
2. Die Abend glocken
3. Melancholie
4. Die Spinnerinn
5. Lied ohne Worte
6. Das Tremolando
Ludvík Dietrich
Písně vlastenské s průvodem kytary
1. Na Moravu (text od Jaroslava Langera)
2. Návrat milého (text od B. Jablonského)
3. Na Milenku (text od F. L. Čelakovského)
4. Píseň Moravanů (text od Vincence Furcha)
5. Kalendár a ne farár (text od F. L. Čelakovského)
6. Vojenská (text od B. Jablonského)

Pamětní deska Ludvíka Dietricha v Brně. Foto: Ben Skála (Benfoto), Wikipedie.org, upravil J. Flaška. This file is licensed under the Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported, 2.5 Generic, 2.0 Generic and 1.0 Generic license.
Ludvík Dietrich z Dietrichů

Český hudební skladatel a kytarista rytíř Ludvík Dietrich z Dietrichů se narodil 8. března 1803 v Brně. Pocházel z drobné moravské šlechty. Byl synem zemského advokáta, který měl v Jesenci u Konice na Prostějovsku malé panství. Barokní zámek je spojen chodbou s poutním kostelem sv. Libora postaveným na začátku 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho. Ludvíkův otec vydržoval na zámku nějaký čas i vlastní kapelu, ale panství se za hospodářské krize dostalo do insolvence a rodina o něj přišla. Ludvík vystudoval gymnázium a lyceum v Olomouci a filosofii v Brně. Vedle toho studoval hudbu u Gottfrieda Riegera. Po ztrátě rodinného majetku se stal v Olomouci učitelem hudby a pokračoval ve studiu skladby u operního skladatele Antonína Emila Titla (1809–1882), autora první opery s moravskou tématikou „Bílá paní pernštejnská“ (1823).

Dietrich byl vynikajícím virtuosem na kytaru a značná část jeho díla je tvořena skladbami pro tento hudební nástroj. Jeho písňová tvorba byla do značné míry ovlivněna moravskou lidovou písní. Oblíbil si ji již v dětství v Jesenci a jeho zájem podporovalo i přátelství s Františkem Sušilem, autorem sbírky moravských národních písní. Ve čtyřicátých letech se Dietrich stal členem vlastenecké skupiny jazykovědce, literárního historika, profesora češtiny a české literatury Aloise Vojtěcha Šembery (1807–1882), známého také pod pseudonymem Mudromil Mýtský. Pod jeho vlivem skládal vlastenecké písně na slova moravských a českých básníků. Vznikly tak Vlastenské písně, Písně z Rukopisu královéhradeckého na slova Václava Hanky, Růže stolistá na slova Ladislava Čelakovského, či písně na jeho vlastní slova, jako např. Kdož jste duchem Moravané.

Byl jedním z prvních moravských skladatelů, kteří zhudebnili texty na husitská témata. Zkomponoval oratorium Jan Hus (také 6. červenec), či na slova vlasteneckého kněze Františka Matouše Klácela písňovou baladu Navrácení poslů z Kostnice. Většina jeho velkých skladeb se nedochovala a v současné době jsou nezvěstné i rukopisy komorních skladeb evidovaných literaturou ještě v 80. letech 20. století. Opis šesti salónních kusů pro sólovou kytaru je uložen v Královské dánské knihovně jako součást rozsáhlého a dnes volně zpřístupněného fondu kytarové hudby původně ze sbírek Thorvalda Rischel a Frederika Birket-Smithe. Jsou to romantické zvukomalebné miniatury ve stylu, který pěstoval dnes daleko známější kytarista Johann Kaspar Mertz (1806–1856). Ten mimochodem uvedl Dietrichovu „Bergmannslied“ jako součást programu svého olomouckého koncertu v roce 1841.

Nesmrtelnost Ludvíku Dietrichovi dnes zajišťuje píseň Moravo, Moravo. Separatistická hnutí na Moravě dokonce vyhlásila tuto píseň moravskou národní hymnou. Navzdory jeho úspěchům jako interpreta a skladatele zemřel v Olomouci v chudobě a zapomenutí 11. června 1858.

Petra Poláčková
Petra Poláčková

Petra Poláčková začala hrát na kytaru v šesti letech na ZUŠ v Rožnově pod Radhoštěm pod vedením Bohuslava Faltuse a Miroslavy Pavelkové a na ZUŠ Lounských v Praze pod vedením Zdeňka Dvořáka. V roce 2004 ukončila maturitou osmileté gymnázium v Rožnově pod Radhoštěm a v roce 2010 ukončila svá studia na Konzervatoři v Pardubicích u Petra Saidla. Bakalářské a magisterské studium absolvovala na „Universität für Musik und darstellende Kunst“ v Grazu ve třídě prof. Paola Pegorara.

Na kytarových festivalech se zúčastnila mistrovských tříd např. u G. Bandiniho, L. Brouwera, Z. Dukiče, J. Eötvöse, M. Feliciho, O. Ghiglii, T. Hoppstocka, H. Käppela, R. Lislevanda, L. Micheliho, N. Northa, T. Offermanna, S. Pallamidessiho, E. Papandreou, P. Pegorara, T. Müllera-Peringa, J. Perroye, P. Steidla, A. Sweteho, J. Wagnera, B. Zaczek, P. Zaleskiho a dalších. V roce 2011 získala zvláštní uznání „Merit Diploma“ ve třídě Oscara Ghiglii na Akademii Chigiana v Sieně (Itálie).

Je držitelkou celkem 17 ocenění z národních a mezinárodních soutěží. Od roku 2002 získala tři první ocenění na národních soutěžích v Opavě, Českých Budějovicích a Pardubicích, a šest prvních cen na mezinárodních soutěžích v Dolném Kubíně (Slovensko), Kutné Hoře, Bratislavě, Krzyżowe (Polsko) a Krynici (Polsko). V roce 2011 získala druhou cenu na Mezinárodním kytarovém festivalu v Rustu (Rakousko), druhou cenu (první nebyla udělena) na Mezinárodní kytarové soutěži „Stefano Strata“ v Pise (Itálie) a první cenu na 36. Mezinárodní kytarové soutěži v Gargnanu (Itálie).

Díky svému mimořádnému muzikantskému umění a soutěžním úspěchům je zvána k vystoupení a vedení mistrovských kurzů či workshopů na mnoha prestižních evropských i mimoevropských festivalech, jako např. Vídeň, Rust, Linz, Praha, Mikulov, Kutná Hora, Tychy, Wroclav, Poznaň, Bratislava, Bonn, Bremen, Darmstadt, Pordenone, Milano, Budapešť, Balaton, Szeged, Bar, Genéve, Luzern, Madrid, Paris, Tel-Aviv, Jerusalem, Turku, Cleveland (USA Debut, květen 2014), Portland, Paracho, Culiacan, Santiago de Chile, Frutillar a další.

Od roku 2010 je spoluorganizátorkou Kytarového festivalu Mikulov. V červnu 2020 vydala svůj CD debut „WEISS“ s hudbou německého loutnisty Sylvia Leopolda Weisse, nahranou na devítistrunnou romantickou kytaru.

V současné době vyučuje v Rakousku na Hudební škole Franze Schuberta ve Fürstenfeldu, na Konzervatoriu Johanna-Josefa Fuxe ve Štýrském Hradci a na Royal Academy of Music Aarhus/Aalborg (Dánsko).

Petra Poláčková hraje na devítistrunnou romantickou kytaru z dílny Jana Tuláčka (2014) a španělský nástroj Dominga Estesa z roku 1923 ze sbírky italského kytaráře Gabriele Lodiho. 

Ondřej Holub
Ondřej Holub

Ondřej Holub v raném mládí prošel Kühnovým dětským sborem a chlapeckým sborem Pueri gaudentes, díky kterému se stal i dětským sólistou Státní opery Praha v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Obor klasický zpěv studoval soukromě u prof. Lenky Pištěcké, při studiu na pražské konzervatoři u prof. Valentina Prolata, později se pěvecky rozvíjel u prof. Jiřího Kotouče. Těžiště jeho repertoáru se nachází v barokní hudbě, ale pravidelně účinkuje i v různých projektech hudby soubobé. Věnuje se především koncertní činnosti, okrajově i operní. V oblasti staré hudby spolupracuje téměř se všemi tuzemskými soubory a to jako sólista, tak i ansámblový zpěvák. Největší část tvoří spolupráce se soubory Collegium 1704 a Cappella Mariana, dále pak Collegium Marianum, Schola Gregoriana Pragensis, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Ensemble Damian, Victoria Ensemble, Musica Florea, se kterými se pravidelně účastní prestižních tuzemských i zahraničních festivalů. Jako sólista pravidelně spolupracuje s řadou souborů, orchestrů i divadel zaměřených i na hudbu pozdějších období (Symfonický orchestr hl.města Prahy FOK, Filharmonie Hradec Králové, Jihočeská komorní filharmonie, DJKT Plzeň). V poslední době také účinkuje jako interpret písňové tvorby, především s uskupením Lieder Company, se kterým navázal spolupráci v loňském roce. V letech 2013–2019 byl členem vokálního ansámblu Martinů Voices, jenž se řadí mezi elitní interprety hudby 20. století a soudobé hudby. V roce 2007 založil s bývalými členy sboru Pueri gaudentes mužské vokální kvinteto Rudolfvoice, se kterým vystoupil např. i ve washingtonském Kennedy Center. Mimo jiné také příležitostně spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem, s nímž při výročí sta let od založení Československa vystoupil v newyorkské Carnegie Hall v provedení 2. symfonie Gustava Mahlera.