čtvrtek 29. 6. / 19:30
Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5
Ludvík Dietrich (1803–1858):
Písně vlastenské s průvodem kytary
Souborné provedení písňové sbírky olomouckého skladatele
Ondřej Holub – tenor
Petra Poláčková – romantická kytara
Český hudební skladatel a kytarista rytíř Ludvík Dietrich z Dietrichů se narodil 8. března 1803 v Brně. Pocházel z drobné moravské šlechty. Byl synem zemského advokáta, který měl v Jesenci u Konice na Prostějovsku malé panství. Barokní zámek je spojen chodbou s poutním kostelem sv. Libora postaveným na začátku 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho. Ludvíkův otec vydržoval na zámku nějaký čas i vlastní kapelu, ale panství se za hospodářské krize dostalo do insolvence a rodina o něj přišla. Ludvík vystudoval gymnázium a lyceum v Olomouci a filosofii v Brně. Vedle toho studoval hudbu u Gottfrieda Riegera. Po ztrátě rodinného majetku se stal v Olomouci učitelem hudby a pokračoval ve studiu skladby u operního skladatele Antonína Emila Titla (1809–1882), autora první opery s moravskou tématikou „Bílá paní pernštejnská“ (1823).
Dietrich byl vynikajícím virtuosem na kytaru a značná část jeho díla je tvořena skladbami pro tento hudební nástroj. Jeho písňová tvorba byla do značné míry ovlivněna moravskou lidovou písní. Oblíbil si ji již v dětství v Jesenci a jeho zájem podporovalo i přátelství s Františkem Sušilem, autorem sbírky moravských národních písní. Ve čtyřicátých letech se Dietrich stal členem vlastenecké skupiny jazykovědce, literárního historika, profesora češtiny a české literatury Aloise Vojtěcha Šembery (1807–1882), známého také pod pseudonymem Mudromil Mýtský. Pod jeho vlivem skládal vlastenecké písně na slova moravských a českých básníků. Vznikly tak Vlastenské písně, Písně z Rukopisu královéhradeckého na slova Václava Hanky, Růže stolistá na slova Ladislava Čelakovského, či písně na jeho vlastní slova, jako např. Kdož jste duchem Moravané.
Byl jedním z prvních moravských skladatelů, kteří zhudebnili texty na husitská témata. Zkomponoval oratorium Jan Hus (také 6. červenec), či na slova vlasteneckého kněze Františka Matouše Klácela písňovou baladu Navrácení poslů z Kostnice. Většina jeho velkých skladeb se nedochovala a v současné době jsou nezvěstné i rukopisy komorních skladeb evidovaných literaturou ještě v 80. letech 20. století. Opis šesti salónních kusů pro sólovou kytaru je uložen v Královské dánské knihovně jako součást rozsáhlého a dnes volně zpřístupněného fondu kytarové hudby původně ze sbírek Thorvalda Rischel a Frederika Birket-Smithe. Jsou to romantické zvukomalebné miniatury ve stylu, který pěstoval dnes daleko známější kytarista Johann Kaspar Mertz (1806–1856). Ten mimochodem uvedl Dietrichovu „Bergmannslied“ jako součást programu svého olomouckého koncertu v roce 1841.
Nesmrtelnost Ludvíku Dietrichovi dnes zajišťuje píseň Moravo, Moravo. Separatistická hnutí na Moravě dokonce vyhlásila tuto píseň moravskou národní hymnou. Navzdory jeho úspěchům jako interpreta a skladatele zemřel v Olomouci v chudobě a zapomenutí 11. června 1858.
Petra Poláčková začala hrát na kytaru v šesti letech na ZUŠ v Rožnově pod Radhoštěm pod vedením Bohuslava Faltuse a Miroslavy Pavelkové a na ZUŠ Lounských v Praze pod vedením Zdeňka Dvořáka. V roce 2004 ukončila maturitou osmileté gymnázium v Rožnově pod Radhoštěm a v roce 2010 ukončila svá studia na Konzervatoři v Pardubicích u Petra Saidla. Bakalářské a magisterské studium absolvovala na „Universität für Musik und darstellende Kunst“ v Grazu ve třídě prof. Paola Pegorara.
Na kytarových festivalech se zúčastnila mistrovských tříd např. u G. Bandiniho, L. Brouwera, Z. Dukiče, J. Eötvöse, M. Feliciho, O. Ghiglii, T. Hoppstocka, H. Käppela, R. Lislevanda, L. Micheliho, N. Northa, T. Offermanna, S. Pallamidessiho, E. Papandreou, P. Pegorara, T. Müllera-Peringa, J. Perroye, P. Steidla, A. Sweteho, J. Wagnera, B. Zaczek, P. Zaleskiho a dalších. V roce 2011 získala zvláštní uznání „Merit Diploma“ ve třídě Oscara Ghiglii na Akademii Chigiana v Sieně (Itálie).
Je držitelkou celkem 17 ocenění z národních a mezinárodních soutěží. Od roku 2002 získala tři první ocenění na národních soutěžích v Opavě, Českých Budějovicích a Pardubicích, a šest prvních cen na mezinárodních soutěžích v Dolném Kubíně (Slovensko), Kutné Hoře, Bratislavě, Krzyżowe (Polsko) a Krynici (Polsko). V roce 2011 získala druhou cenu na Mezinárodním kytarovém festivalu v Rustu (Rakousko), druhou cenu (první nebyla udělena) na Mezinárodní kytarové soutěži „Stefano Strata“ v Pise (Itálie) a první cenu na 36. Mezinárodní kytarové soutěži v Gargnanu (Itálie).
Díky svému mimořádnému muzikantskému umění a soutěžním úspěchům je zvána k vystoupení a vedení mistrovských kurzů či workshopů na mnoha prestižních evropských i mimoevropských festivalech, jako např. Vídeň, Rust, Linz, Praha, Mikulov, Kutná Hora, Tychy, Wroclav, Poznaň, Bratislava, Bonn, Bremen, Darmstadt, Pordenone, Milano, Budapešť, Balaton, Szeged, Bar, Genéve, Luzern, Madrid, Paris, Tel-Aviv, Jerusalem, Turku, Cleveland (USA Debut, květen 2014), Portland, Paracho, Culiacan, Santiago de Chile, Frutillar a další.
Od roku 2010 je spoluorganizátorkou Kytarového festivalu Mikulov. V červnu 2020 vydala svůj CD debut „WEISS“ s hudbou německého loutnisty Sylvia Leopolda Weisse, nahranou na devítistrunnou romantickou kytaru.
V současné době vyučuje v Rakousku na Hudební škole Franze Schuberta ve Fürstenfeldu, na Konzervatoriu Johanna-Josefa Fuxe ve Štýrském Hradci a na Royal Academy of Music Aarhus/Aalborg (Dánsko).
Petra Poláčková hraje na devítistrunnou romantickou kytaru z dílny Jana Tuláčka (2014) a španělský nástroj Dominga Estesa z roku 1923 ze sbírky italského kytaráře Gabriele Lodiho.
Ondřej Holub v raném mládí prošel Kühnovým dětským sborem a chlapeckým sborem Pueri gaudentes, díky kterému se stal i dětským sólistou Státní opery Praha v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Obor klasický zpěv studoval soukromě u prof. Lenky Pištěcké, při studiu na pražské konzervatoři u prof. Valentina Prolata, později se pěvecky rozvíjel u prof. Jiřího Kotouče. Těžiště jeho repertoáru se nachází v barokní hudbě, ale pravidelně účinkuje i v různých projektech hudby soubobé. Věnuje se především koncertní činnosti, okrajově i operní. V oblasti staré hudby spolupracuje téměř se všemi tuzemskými soubory a to jako sólista, tak i ansámblový zpěvák. Největší část tvoří spolupráce se soubory Collegium 1704 a Cappella Mariana, dále pak Collegium Marianum, Schola Gregoriana Pragensis, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Ensemble Damian, Victoria Ensemble, Musica Florea, se kterými se pravidelně účastní prestižních tuzemských i zahraničních festivalů. Jako sólista pravidelně spolupracuje s řadou souborů, orchestrů i divadel zaměřených i na hudbu pozdějších období (Symfonický orchestr hl.města Prahy FOK, Filharmonie Hradec Králové, Jihočeská komorní filharmonie, DJKT Plzeň). V poslední době také účinkuje jako interpret písňové tvorby, především s uskupením Lieder Company, se kterým navázal spolupráci v loňském roce. V letech 2013–2019 byl členem vokálního ansámblu Martinů Voices, jenž se řadí mezi elitní interprety hudby 20. století a soudobé hudby. V roce 2007 založil s bývalými členy sboru Pueri gaudentes mužské vokální kvinteto Rudolfvoice, se kterým vystoupil např. i ve washingtonském Kennedy Center. Mimo jiné také příležitostně spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem, s nímž při výročí sta let od založení Československa vystoupil v newyorkské Carnegie Hall v provedení 2. symfonie Gustava Mahlera.
