Johann Adam Questenberg 

Johann Adam Questenberg se narodil 23. února 1678 ve Vídni. V osmi letech mu zemřeli oba rodiče. Studium práv dokončil v Praze v roce 1696, získal dědičný hraběcí titul a odjel na tříletou kavalírskou cestu po Evropě. V roce 1699 se vrátil zpět do Vídně a v r. 1702 nastoupil do služby u dvora. 8. března 1707 se ve Vídni oženil s šestnáctiletou Marií Antonií z Waldburgu, Friedbergu a Scheeru. Hraběnka byla mimořádně krásná, ale manželství nebylo příliš šťastné. Rozmařilostí a dluhy přivedla hraběte, jehož výdaje na zvelebení panství byly i tak značné, ve třicátých letech téměř k bankrotu a částečně ztráty dobrého jména. Hraběnka dlužila značné finanční částky doslova všude. V dopise z prosince 1711 si hrabě stěžuje svému vídeňskému tajemníkovi: „Neštěstí, které mne tentokrát potkalo, že moje hraběnka přišla o dítě, je dopuštění Boží, kterému se musím podle své povinnosti podrobit. Hlavní příčinou všech dosavadních neštěstí, která nás potkala, je však ona sama, neboť je tak kapriciózní, že si vůbec nedá ani říci ani poradit (…). Zdá se opravdu, jako by chtěla jak můj dům, ta mé postavení přivést na mizinu (…). Ke všemu před lidmi nesu všechno neštěstí sám (…). Jaké lži vymýšlejí lidé proti mé cti a reputaci, to nesu těžce (…). Manželství, ač by mohlo být pro mne potěšením, mi způsobuje takové hoře (…).“ Kunsthistorik a právník A. Plichta dokonce naznačuje, že hraběnka mohla mít pletky s Janem Jakubem Freyem–Svobodou, který v letech 1715–1720 působil jako Míčův předchůdce na místě kapelníka. Hrabě nechával v té době Marii Antonii sledovat. Kapelník Svoboda zmizel beze stopy, záznam o jeho úmrtí psal do soupisu jaroměřických poddaných hrabě vlastní rukou, přičemž neuvedl kdy a proč se tak stalo, v matrice poddaných je list o rodině Freyů-Svobodových vyříznut... Přímý důkaz o hraběnčině nevěře se zámeckým komorníkem a kapelníkem však k dispozici nemáme. Na druhé straně máme doklady o tom, že hraběnka patrně svého chotě rovněž podezírala, nebo mu pouze chtěla oplatit ono sledování. V lednu r. 1733 napsal Questenbergův vídeňský hofmistr Hoffman hraběti do Rapoltenkirchenu: „Hraběnka se právě rozhodla odcestovat do Rappoltenkirchenu, ale zakázala mi, abych Vás o tom zpravil, protože Vás chce přepadnout. Já však podle své povinnosti Vám poslušně předem ohlašuji, že hraběnka se slečnou Karolínou a slečnou Stonnovou zítra k poledni budou v Rappoltenkirchenu.“ Ze tří synů a tří dcer zůstalo naživu pouze v pořadí čtvrté dítě, Marie Karolína, pokřtěná 4. listopadu 1712.

V listopadu 1736 Marie Antonie Qustenbergová zemřela. Hrabě se 14. dubna 1738 oženil podruhé s o třicet let mladší hraběnkou Marií Antonií Kounicovou. 28. prosince se konala další svatba. Questenbergova dcera Marie Karolína se vdávala za plukovníka císařské armády hraběte Presgotta Kauffsteina. Hrabě začal v roce 1740 rozprodávat svůj majetek, aby umořil alespoň část dluhů. Poslední léta jeho života byla naplněna starostí o dědice. Dcera Marie Karolína zemřela ve věku 38 let 27. března 1750 ve Vídni. Potomky po sobě nezanechala. K uctění její památky nechal hrabě provozovat operu Euridice (Holzbauer, Jomelli, Galuppi, Bernasconi, Wagenseil). Druhé manželství zůstalo přes veškerou snahu bezdětné. Hrabě začal pátrat po potomcích své sestry, ale hraběnka prosazovala jako jediné možné dědice rod Kouniců. Mezi manželi došlo v této otázce ke sporu, ale hrabě nakonec odkázal závětí celý majetek bratrovi manželky Václavu Antonínu Kounicovi s tím, že připojí Questenbergovo jméno a erb ke svému. V roce 1750 si dal hrabě ve Vídni zakoupit luxusní obytný vůz, který dal umístit do jaroměřické zámecké zahrady, kde trávil většinu času. 10. května 1752, po přibližně čtvrt roku trvající nemoci, hrabě zemřel. Jeho druhá choť jej přežila o 26 let.