Pavel Josef Axlar - Nábožný horlivý vůdce do města svatého Jerusaléma
úterý 20. 6. / 19:30
Vlastivědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5
Pavel Josef Axlar (1683–1714)
Kázání na sv. Jána
Ensemble Damian:
Vladimír Hrabal – kazatel
Martin Smutný – cembalo
Viktor Tomek – housle
Matěj Klimeš – housle
Ondřej Klimeš – violoncello
Josef Antonín Štěpán (psán také Joseph/Giuseppe Anton Steffan) se narodil 14. března1726 v Kopidlně. Byl synem zdejšího kantora. Ten synovi poskytl základní hudební vzdělání. Jako chlapec zpíval ve sboru zdejšího kostela sv. Jakuba Většího. V roce 1741, během válek o rakouské dědictví vtrhli do Čech Prusové a na útěku před nimi se Josef Antonín dostal do Vídně, kde vyhledal pomoc hraběte Františka Jindřicha Šlika, který měl v Kopidlně kapelu. S podporou hraběte se stal žákem dvorního skladatele Georga Christopha Wagenseila. Studoval hru na cembalo a kompozici a příležitostně zastupoval Wagenseila při výuce členů císařské rodiny. Patrně v roce 1763 byl Štěpán jmenován dvorním klavíristou a v roce 1766 se stal na doporučení svého učitele dvorním učitelem klavíru. K jeho žákyním patřily dcery císařovny Marie Terezie: Marie Antoinetta (později manželka Ludvíka XVI. a královna francouzská) a Marie Karolina (později manželka Ferdinanda I. a královna neapolsko-sicilská). Největších úspěchů dosáhl Štěpán v letech 1761–1785. Řídil vyučování zpěvu císařských granátníků ve školách a dále působil v šlechtických a měšťanských rodinách ve Vídni. V roce 1775 musel kvůli slábnoucímu zraku odejít z císařských služeb. Po nezdařené operaci šedého zákalu oslepl úplně. Zemřel 5. srpna 1797 ve Vídni. Mimo klavírních skladeb a koncertů pro klávesové nástroje s průvodem orchestru, které tvoří těžiště jeho díla, komponoval také německé písně, opery, oratoria a mše. Těsně před svou smrtí napsal pro kostel v Kopidlně requiem. Celé své jmění (2 290 zlatých) odkázal kopidlnské škole. V kroměřížském zámeckém archivu, je pravděpodobně uložena jeho umělecká pozůstalost.
Pavel Josef Axlar pocházel z Osic u Pardubic, v roce 1683 byl vysvěcen na kněze a jeho kazatelská dráha začala v Plzni, kde působil v letech 1685–1688 jako kaplan. Poté jej víra v zázračný obraz Panny Marie přivedla do Klatov. Po třech a půl letech byl povolán do Prahy, kde zůstal až do své smrti v roce 1714. V Praze nejenže vznikla podstatná část Axlarových kázání, ale také se rozvíjela jeho duchovní kariéra – v roce 1691 se stal rektorem pražského arcibiskupského semináře, v roce 1694 byl povýšen na doktora teologie. O rok později byl zvolen metropolitním kanovníkem u sv. Víta na Pražském hradě, kde se stal českým kazatelem, v roce 1706 se stal arcijáhnem a roku 1709 kapitulním děkanem. Svou rozsáhlou knihovnu a literární pozůstalost odkázal cisterciáckému klášteru v Plasích. Cisterciáci pak z vděčnosti vydali v roce 1720 Axlarovu postilu s názvem Nábožný horlivý vůdce do města svatého, nebeského Jeruzalema. První díl postily obsahuje kázání nedělní (144 textů), druhý kázání sváteční (104 textů).
Hudební doprovod je sestaven z anonymních skladeb pocházejících z kroměřížského archivu a z kostelního archivu v Chocni.
Josef Puschmann se narodil roku 1738 v Červené Vodě. Od mládí studoval hru na různé nástroje, především na housle a také skladbu. Kolem roku 1762 nastoupil jako komorník a hudebník do služeb barona Skrbenského v Hošťálkovech. Po pěti letech přešel k opavskému zemskému hejtmanovi – hraběti Ignáci Dominiku Chorynskému – do Velkých Hoštic. Důležitým bodem v jeho životě byl rok 1777, kdy Josef Puschmann požádal o místo kapelníka katedrály sv. Václava v Olomouci. Získal je a nastoupil zde roku 1778, kdy se Olomouc připravovala na obléhání a byla plná vojska. Očekával se příjezd nového prvního arcibiskupa Antonína Theodora Colloreda a jeho intronizace. K tomu ale došlo až o rok později. Ve slavnostním průvodu kráčel i Josef Puschmann se svými zpěváky a při pontifikální mši zřejmě provedl svou Missu solemnis a v závěru také slavnostní Te Deum. V olomoucké katedrále pak působil až do své smrti roku 1794. Po celou dobu udržoval kontakt i se svým bývalým pánem – opavským hejtmanem – pro kterého komponoval mnohé instrumentální skladby, jejichž reprezentativní ukázkou je i dnešní koncert pro klávesový nástroj.