Děj opery

Příběh dvouaktové zpěvohry je umístěn do atraktivního prostředí šlechtického zámku, kam přijíždí vojenský lékař Horský. Ten majiteli panství hraběti Kamenskému zachránil ve válce život. Ve válečné době se o panství a zámek Skalky svědomitě staral klíčník Ježek, který hraběti připravil s vesničany halasné hudební přivítání. Po oficialitách zůstane Hrabě se svým chráněncem doktorem Horským v zahradě. Zaslechnou Marii hrající na loutnu, která se vrací se dvěma slepými nevlastními sourozenci do sousední vsi – Květnavy, kde je jejich otec pastorem. Hrabě je okouzlen písní slepých sirotků Filipa a Vilemíny, a když se dozví další podrobnosti o jejich pohnutém osudu, nabídne celé jejich rodině svůj zámek k trvalému pobytu. Přichází pastor Volný, který se z Květnavy vydal svým dětem naproti. Hrabě mu nabídne uprázdněné místo pastora na Skalkách a posílá Ježka pro pastorovu choť Ludmilu. Horský i Ježek jsou okouzleni Mariiným zjevem a začnou spolu soupeřit o její ruku. Ježek ji nabízí výhody manželky správce panství, Horský v duchu přemýšlí o odvážné operaci, která by Filipovi a Vilemíně vrátila zrak. V zámku vyslechne hrabě, Horský a Volný milostný rozhovor Filipa a Vilemíny. Volný se zhrozí a rozhodne, že Filip bude muset být od Vilemíny odloučen, aby nedošlo k tragédii. Jako slepci by se o sebe v partnerském životě navzájem nebyli schopni postarat. Horský se svěřuje hraběti se svým plánem děti tajně operovat. Potkávají Ježka, který nadbíhá Marii s dárkem – vzácnou truhličkou. Horský poznává rodinnou památku a Ježek, ač nerad, prozradí její tajemství: Horského zmizelá matka na cestě k příbuzným zemřela a slepá dívka Vilemína je jeho rodná sestra. Horskému se oční operace zdaří, Marie opětuje jeho lásku a rovněž Filipovi a Vilemíně již nic nebrání, aby se milovali. Pastor Volný zůstává s celou rodinou na zámku Skalka.

Autorem původního německého textu singspielu Der Augenarzt byl lékař a křesťanský kazatel Johann Emanuel Veith (1787–1876). Narodil se v Chodové Plané u Mariánských Lázní jako syn rabína. Působil ve Vídni, kde konvertoval ke katolicismu a vstoupil do řádu redemptoristů.

Premiéra opery se uskutečnila 1. 10. 1811 (Hoftheater – Wien). O nebývalém úspěchu díla svědčí řada dalších uvedení v celé Evropě (Brno 1812, Stavovské Divadlo v Praze 1819, Pešť, Würzburg, Prešpurk, Mnichov, Drážďany, Lipsko, Královec, Berlín, Štrasburk, Paříž). Český překlad libreta publikoval v r. 1833 v Praze Josef Krasoslav Chmelenský (1800–1839) – autor libreta první původní české zpěvohry Dráteník a editor Věnce ze zpěvů vlastenských. V r. 1941 byla opera uvedena v Praze souborem Loutkového divadla Umělecké výchovy. Velkou oblibu dokládá rovněž množství úprav pro různé nástrojové kombinace i řada cyklů variací vzniklých na její populární témata. Zajímavé je požití sólové kytary v orchestru. Obliba romantické kytary v této době kulminuje až v jakousi „kytarománii“, kdy vzniká obrovské množství nové původní hudby pro tento nástroj, stejně tak úpravy oper a jiné komorní hudby pro kytaru. Dobově aktuální je i samotné téma opery, v jejímž titulu stojí příslušník nové vědní disciplíny. Oční lékařství se teprve začíná rozvíjet a není bez zajímavosti, že jedním z prvních významných oftalmologů v Rakousku byl Josef Arnošt Ryba (1795–1856), syn známého hudebního skladatele.

Autograf partitury se nedochoval, a tak jsme z velkého množství dobových opisů zvolili pro novodobé nastudování partituru uloženou ve Staatsbibliothek zu Berlin–Preußischer Kulturbesitz, Musikabteilung, provenience: Königliche Theater-Bibliothek, Berlin, 1815, Mus.ms. 8893. Korektury byly provedeny podle rukopisné partitury bez datace z Österreichische Nationalbibliothek, signatura KT.47/5. Zpěvní party byly ještě zkorigovány podle dvou různých tisků klavírních výtahů (1819, München, Bayerische Staatsbibliothek, bez vročení, Městská knihovna v Praze). Posledním použitým pramenem byl tisk aranže podstatné části opery pro zpěv s průvodem kytary, jejímž autorem je Johann Baptist Fier (cca 1786–1821), dochovaný v Badische Landesbibliothek Karlsruhe. Celou operu je tedy možné provozovat v autentické dobové úpravě pouze s doprovodem kytary. Textová složka byla nastudována podle tisku libreta z roku 1833, vydaného v knížecí arcibiskupské knihtiskárně, u Josefy Fetterlové, vedením a nákladem Václava Špinky v Praze v roce 1833. Dialogy jsou v rámci inscenace kráceny. Árie hraběte vložená před finále 1. dějství je obsažena pouze v berlínském opise partitury. Do češtiny ji ve Chmelenského stylu přebásnil Marek Řihák.

Pro novodobou inscenaci jsme se v touze po dosažení co nejvěrnější iluze nálady biedermeieru rozhodli použít nástěnné malby předního českého malíře a dekoratéra té doby – Josefa Matěje Navrátila (1798–1865). Tematicky se k příběhu (panství Skalka, hrabě Kamenský, doktor Horský) velice dobře hodily výhledy na horskou krajinu, které zdobí stěny tzv. Alpského pokoje zámku v Jirnech. Dalšími inspiračními zdroji byly Navrátilovy nástěnné malby ve Vávrově domě v Praze, kde je celá řada výjevů z dobově populárních oper. Mimořádně zajímavý je i Navrátilův drobnější obraz ze soukromé sbírky, který je přímo výjevem z finále 2. dějství opery Lékař oční.

Herecký projev je stylizován na základě dobových svědectví, obrazové ikonografie a hlavně důsledným realizováním četných scénických poznámek obsažených v samotném libretu opery.

–Tomáš Hanzlík