čtvrtek 5. 6. 2025 / 19:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci, sál Václava III.
Vertumnus[1] marnosti, hudebně oklamaný v 31 fugách, který z harmonického autografu důstojného pána Mořice Vogta prostřednictvím ctihodného pána Tranquilla Jandy pro sebe opsal bratr Norbert Seeliger z řádu cisterciáků, profes v Plasech, k útěše v čase vyměřeném nám hodinami[2] roku 1740.
Marnost nad marnost a všechno je jen marnost![3]
Kromě lásky k Bohu a služby jemu jedinému[4].
Hudebník zdraví hudebníka!
Virtuózní hudebníku! Domnívám se, že žiji hudbou, dokud poslouchám dobrou a umně pojatou hudbu. Nebeskou se mi jeví hudba ptáků, která uchopuje přesně odměřené zvuky ze svého nejmelodičtějšího řečniště a dává takt jejich křídlům, zatímco při letu protínají povětří, a povětřím k mým uším rozlévá soulad tónů. Křídlo se sestává z mnoha per a o nic méně jich nemá ani hudební nástroj, který nazýváme křídlo. Právě pro takové křídlo jsem složil toto hudební dílo, neboť příliš vzdušné varhany pro tento účel pokládám za nevhodné a zbytečné. Celé toto dílo si v plnosti svého textu zahrává s Vertumnem marnosti, jenž svou nestálostí si již dávno pohrává s veškerým světem. Pohrávejme si tedy i my s ním. Na křídlo bude hrát virtuózní hudebník, nikoliv jen tak někdo, kdo by se vydal vstříc Múze, vedle něj bude hrát učená Múza, nikoliv hrubý Musimon[5], naslouchat bude muzikální ucho, nikoliv jen tak muzicírující nehudební člověk. Když jsem skládal toto dílo, propůjčil jsem zpěv nejsladší Múze, která na křídle hraje na klaviaturu, nalevo jsem umístil bas, napravo jsem vložil jiné tóny, které pokud je rozhojní nebo umenší ruka, nevyznějí nadarmo, jen když pojetí látky nebude v ničem ubráno. Bylo by marné a chybné přistoupit k této věci, jak se říká, s neumytýma rukama. Předchozí revizí a cvičením je třeba ruce umýt natolik, aby se symfonie neušpinila od úderů prstů a neohluchla. Do toho vstupují některé pasáže neobvyklými cestami a takto vkládají nepravidelné tóny, aby nehty mezi klávesami přesně udeřily do kolíků. Nezapomněl jsem zde ani na varhany, takže z tohoto hudebního díla bude možné snadno získat nejrůznější hudební motivy, fugy, soubory tónů a snadno odvoditelná témata. Používej a užívej tohoto hudebního díla, virtuózní hudebníku, a svou ctností přemáhej marnost. O toto prosí spoluhudebník a spoluskladatel
bratr Mořic Vogt,
profes řádu cisterciáků v Plasech.
I. Vanitas in Musica. Fuga Musicae
II. Vanitas Lusus et Antiquitatum. Fuga Alearum Archi-tectonica
III. Vanitas Quinque Sensuum. Fuga curiosa Sensuum
IV. Vanitas in sensu Visus. Fuga curiosa Speculorum
V. Vanitas in sensu Auclitus. Fuga Syrenum Cytharae
VI. Vanitas in sensu Gustus. Fuga effusa
VII. Vanitas in sensu Odoratus. Fuga Florae
VIII. Vanitas in sensu Tactus. Fuga mollis
IX. Vanitas divitiarum. Fuga bullata
X. Vanitas Vernalis. Fuga Puerilis
XI. Vanitas Aestatis. Fuga Adolescens
XII. Vanitas Autumni. Fuga Virilis
XIII. Vanitas Hiemis. Fuga Frigida
XIV. Vanitas in differendo Bona Opera. Fuga Foliosa
XV. Vanitas Antiquorum Monumentorum. Fuga Cariosa
XVI. Vanitas et Minueta defunctae Nobilitatis. Fuga nullius effugii
–přestávka–
XVII. Vanitas Nobilitatis degeneris. Fuga
XVIII. Vanitas in Regnando. Fuga Celeris
XIX. Vanitas Pretiositatum Fragilium. Fuga de Porcellana
XX. Vanitas in Saltu. Fuga titubans
XXI. Vanitas Gloriae Sanae Vitae. Fuga Mortalis
XXII. Vanitas Voluptatum. Fuga Vacua
XXIII. Vanitas Amoris Stulti. Fuga Caeca
XXIV. Vanitas in humanis Terriculamentis. Fuga Pyrotechnica
XXV. Vanitas in Securitate Humana. Fuga Comessantium
XXVI. Vanitas in Seculi Gloria et Honore. Fuga Transeuntium
XXVII. Vanitas malarum Passionum. Fuga Septiceps
XXVIII. Vanitas prophanae Musicae. Fuga Streperosa
XXIX. Vanitas Illiciorum. Fuga Stellionum
XXX. Vanitas Vanitatum. Fuga Mundialis
XXXI. Vanitas Cordis Terreni. Fuga Terrena
Účinkují: Vojtěch Pelka – soprán, Dorota Grossová – alt, Arnau Petřivalský – tenor, Jan Vaculík – bas, Jiřina Marešová, Martin Smutný – pozitiv a cembalo.
Mauricius Vogt byl rodák z Frank, který se v Čechách stal knězem, zeměměřičem, kartografem, geografem, historikem, hudebníkem, skladatelem a spisovatelem, a dokonce i Čechem. Narodil se 30. června v Königshofenu v Dolních Francích v Bavorsku a byl pokřtěn jako Johann Georg. Do Plas přišel se svým otcem jako šestiletý chlapec. V roce 1692 byl jako novic Mauricius přijat do cisterciáckého řádu. V roce 1693 složil řeholní sliby a byl vysvěcen na kněze. Vogtova kariéra byla v té době pro vzdělaného kněze obvyklá: kněz, pedagog, hudebník ve šlechtické rodině. Od roku 1724 až do své smrti 17. srpna 1730 sloužil otec Mauritius Vogt jako představený v poutním kostele v Mariánské Týnici, kde také zemřel.
Mauritius Vogt byl multitalentovaný. Můžeme ho popsat jako polyhistora, což v raném novověku nebylo neobvyklé. Mluvil latinsky, německy, česky, francouzsky a italsky. Vogt je svými díly psanými v latině a němčině jedním z mnoha představitelů vícejazyčné barokní literatury Čech. Mauricius se podle vzoru svého otce stal vynikajícím zeměměřičem a kartografem, který své mapy tiskl v Norimberku. V Německu také vydal topografické dílo Das jetzt-lebende Königreich Böhme (1712). Jádrem práce je historicko-topografický popis pozoruhodných lokalit Čech, řazený abecedně podle jednotlivých krajů. Cílem této knihy, psané v duchu národního vlastenectví, bylo snad propagovat České království v zahraničí. V roce 1722 napsal první verzi svého geologického díla Boemia et Moravia subterranea; definitivní vydání bylo napsáno v roce 1729. Jde o geologickou topografii jednotlivých částí Čech a Moravy, viděnou z hlediska nálezů minerálních pramenů, kovů, minerálů, k níž přidává seznamy kamenů, historii objevů atd.; Autor dále uvádí kapitoly o magické moci kamenů a kovů, o démonech a obrech, typologii pozemských skřítků, dále pojednání o jeskyních, dracích a jejich původu, takže celé dílo tvoří ucelenou encyklopedii anorganických přírodních věd a zároveň podzemního světa počátku 18. století. Toto dílo také obsahuje množství map a náčrtů. Ačkoli používal mnoho zdrojů a informací, nebyl schopen je kriticky analyzovat, nerozlišoval mezi přesnými tvrzeními a vymyšlenými příběhy, a tak zůstával v mezích barokní vědy. Totéž platí i pro jeho historickou práci. Ve 20. letech 18. století Vogt napsal nejméně dvě verze kroniky kláštera Plasy: Tilia Plassensis… (Lípa plaská v naší zahradě). Kronika pokrývá období od založení kláštera ve 40. letech 13. století do roku 1729.
Vogt byl svým současníkům dobře známý jako hudebník, varhaník a skladatel. Složil řadu mší, árií, ofertorií a dalších duchovních skladeb, z nichž velká většina se po jeho smrti ztratila. Z jeho hudební pozůstalosti dnes známe především velkou hudební učebnici Conclave Thesauri Magnae Artis Musicae (Komnata pokladu velikého umění hudebního, Praha 1719). Jedním z mála Vogtových hudebních děl, které se dochovalo, je cyklus 31 fug s názvem Vertumnus vanitatis musice in XXXI Fugis delusus. Jsou to variace na téma marnosti lidské existence, činů, úsilí, tužeb a cílů. Stejný název díla a několik motivů naznačují, že se inspiroval básnickým dílem rakouského piaristy Martina a S. Brunoneho (vlastním jménem Johann Georg Schubart) Vertumnus Vanitatis sive Certamen Metricum… (Mikulov 1697, 1725).
—Martin Svatoš
[1] Vertumnus – římský bůh změny, ročních období, růstu rostlin. Zde v křesťanském barokním kontextu symbol nestálosti a marnosti.
[2] myšleno osudem, Prozřetelností
[3] Kazatel 1,2
[4] Tomáš Kempenský, De imitatione Christi 1,1
[5] Musimon – mýtické stvoření, které našlo místo ve středověké heraldice, kříženec ovce a kozy. Symbol neotesanosti. Dnes druhové označení muflona.
Fotografie z představení
Foto Ivo Zatloukal
