úterý 4. 6. v 19:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci
Program:
G. Finger – Sonáta B-dur pro housle a basso continuo
H. I. F. Biber – Sonáta č. 5 e-moll pro housle a basso continuo
V. Vodička – Sonáta č. 2 C-dur pro housle a basso continuo
(Adagio – Allegro ma non tropo – Menuetto)
J. A. Štěpán – Variace Es-dur pro klavír a housle
J. Gurecký – Sonáta D-dur pro housle a basso continuo
(Adagio – Allegro – Cantabile – Vivace)
J. K. Vaňhal – Sonáta d-moll pro housle a klavír
(Allegro vivace – Andante sostenuto – Finale: Allegro)
B. L. Benda – Sonáta G-dur pro housle a basso continuo
(Allegro moderato – Adagio – Tempo di Menuetto)
fotografie: Michal Málek
Česká liga mistrů
V dnešním „sportovně laděném“ programu uslyšíte hudbu předních českých a moravských skladatelů 17. a 18. století. Asi polovina z nich byli houslisté, kteří za svého života patřili k výkvětu ve svém oboru (Biber, Gurecký, Benda, Vodička, Finger). Ostatní hráli na jiný hudební nástroj a patřili mezi známé sólové hráče nebo skladatele. Mimořádně zajímavý je poznatek, že žádný z těchto pánů nepůsobil trvale v našich zemích. Všichni hledali dobré živobytí a uznání v cizině. Skoro by se dalo s lehkou nadsázkou říct, že v té době platilo rčení „co Čech, to emigrant“. Jediným skladatelem, který se tomuto trochu vymyká byl J. A. Gurecký, který druhou půlku svého života strávil v Olomouci a byl tedy s naší zemí asi nejvíce srostlý. Škoda jen, že se u nás nedochovalo více jeho krásné hudby…
Gottfried Finger, který byl známý i pod pseudonymem Msr. Hannak (pan Hanák) se narodil v 50. letech 17. století v Olomouci. Jeho nejranější díla se dochovala v arcibiskupské sbírce v Kroměříži. Byl skvělým gambistou (i houslistou) a pro tento smyčcový nástroj zkomponoval většinu své hudby. Ta spadá kompozičně do tzv. rakousko-českého stylu a svým fantazijním pojetím se řadí do stylu phantasticu. V polovině osmdesátých let přijel Finger do Londýna a r. 1687 se stal členem zdejší královské kapely (Chapel Royal). Ochrannou ruku nad ním držel sám král Jakub II. a Finger za jeho podpory mohl skládat nejen instrumentální hudbu ale i opery. Roku 1690 vydal v Londýně tiskem sbírku Six Sonatas or Solos (určené pro housle a zobcovou flétnu). Tato sbírka představuje vůbec poprvé v Británii skladby pro sólový nástroj a basso continuo. Od roku 1701 působil Finger ve Vídni a od roku 1706 ve Wroclavi. Byl členem Hofkapelle v Innsbrucku a od roku 1708 jejím koncertním mistrem. S dvorní kapelou strávil zhruba posledních 20 let svého života v Mannheimu, kde roku 1730 také zemřel. Zde svým způsobem připravoval půdu pro budoucí slávu tzv. mannheimské kompoziční školy.
Heinrich Biber byl vrcholně barokní skladatel německého původu, který zhruba polovinu života strávil v Čechách a na Moravě, než se přesídlil do Rakouska (Salzburg), kde mohl lépe rozvíjet svou kariéru. Ve své době patřil k největším houslovým virtuózům a například smyčcovou techniku obohatil o zcela nové věci. Cenná je nejen jeho tvorba pro housle ale i skladby duchovní. Narodil se roku 1644 ve Stráži pod Ralskem, studoval nejspíš na jezuitském gymnáziu v Opavě, kde se poznal se skladatelem P. J. Vejvanovským. Asi od roku 1668 působil v biskupské kapele v Olomouci a Kroměříži, kde hrál Vejvanovský na trubku. Od roku 1670 působil ve službách salcburského arcibiskupa a zde se i později stal kapelníkem. Za své hudební zásluhy byl r. 1690 povýšen do šlechtického stavu. Biberova houslová tvorba vychází z italské tradice Uccelliniho, kterou míchá se stylem Schmelzera (jeho pravděpodobný učitel) a obohacuje ji o vlastní mimořádnou invenci a virtuozitu. Biber dovedl i houslovou scordaturu (záměrné přeladění strun do jiných než kvintových intervalů) k jejímu vrcholu. Byl nepochybně jedním z nejvlivnějších houslistů 17. století. Zemřel roku 1704 ve svých 60 letech.
Josef Gurecký se narodil roku 1709 v Přerově. Pocházel z hudebního rodu, který byl po několik generací ve službách olomouckého biskupství. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, kde rovněž získal hudební vzdělání. V dospělosti působil v různých šlechtických sídlech po celé Evropě a díky velkému rozhledu se seznámil s nově nastupujícím klasicismem, který ovlivnil jeho tvorbu. V letech 1735-1740 působil na dvoře ve Wiesentheidu, kde se dochovalo nejvíc jeho skladeb (i Sonáta D-dur z dnešního programu). Poté se vrátil na Moravu a v Olomouci byl ředitelem kůru v katedrále sv. Václava, a to až do své smrti v roce 1769. Gurecký zkomponoval především hudbu pro housle a také violoncellu se rád věnoval (několik koncertů). Jeho opera Filia Sion se bohužel nedochovala, ale hledání a bádání muzikologů není u konce, a tak se třeba ještě může vynořit…
Václav Vodička byl výborný houslista, hudební pedagog a skladatel. Narodil se kolem roku 1715 a v roce 1732 se stal houslistou kapely bavorského kurfiřta v Mnichově. V roce 1739 byly v Paříži vydány jeho houslové sonáty op. 1 a roku 1745 obdržel titul „Kammerdiener“ princezny Marie Anny Caroliny. V roce 1747 se z něj stal koncertní mistr mnichovské kapely. Vyučoval hru na housle v jezuitském hudebním ústavu. Kolem roku 1757 byla v Amsterdamu vydána jeho Škola hry na housle, což je první učebnice houslové hry od českého autora. Vodička zemřel roku 1774.
Bedřich Ludvík Benda byl nejstarší syn Jiřího Antonína Bendy. Narodil se roku 1744, tedy přesně 100 let po Biberovi. Byl znamenitým houslistou. Koncertoval sólově ve Vídni a Berlíně, byl jmenován komorním virtuosem a dvorním skladatelem vévodské meklenburské kapely. Nakonec se stal ředitelem koncertů v Královci. Ve skladbě kráčel ve stopách svého otce. Jeho houslové kompozice se vyskytují ojediněle v autografech nebo opisech v různých hudebních archívech a jsou velmi vzácné. Zemřel v roce 1792.
Jan Křtitel Vaňhal se narodil roku 1739 v Nechanicích. V 18 letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně. Hraběnka Schaffgotschová jej o pár let později vzala s sebou do Vídně, kde mohl rozvíjet svůj talent pod vedením předních skladatelů té doby, například u Carla Ditterse. Během pěti let se stal Vaňhal ve Vídni uznávaným skladatelem, získal si oblibu ve šlechtických kruzích a podařilo se mu vykoupit se z poddanství. V letech 1769 – 1771 prožil studijní pobyt v Itálii, který ho velmi obohatil. Bylo mu nabídnuto místo kapelníka v Drážďanech ale Vaňhal to odmítnul, protože v té době se cítil duševně labilní a dal přednost klidnému životu ve městě Varaždin (dnešní Chorvatsko). Zde komponoval do roku 1780 a jeho duševní stav se naštěstí zlepšil. Pak se vrátil do Vídně, kde působil až do své smrti v roce 1813. Byl zde členem smyčcového kvarteta, v němž hrál na violoncello (s kolegy C. Dittersem, J. Haydnem, W. A. Mozartem). Věnoval se především skládání symfonií, koncertů a mší. V dnešní době jsou nejvíce ceněny jeho instrumentální koncerty, např. flétnový, violový, kontrabasový, varhanní. Houslová sonáta d-moll patří do jeho pozdně klasicistní tvorby a typově spadá do charakterového stylu Sturm und Drang.
Josef Antonín Štěpán se narodil roku 1726 v Kopidlně. V roce 1741, během válek o rakouské dědictví vtrhli do Čech Prusové a na útěku před nimi se Štěpán dostal do Vídně, kde vyhledal pomoc hraběte F. J. Šlika, který měl v Kopidlně kapelu. S jeho podporou se stal žákem dvorního skladatele G. Ch. Wagenseila. V roce 1763 byl Štěpán jmenován dvorním klavíristou a později dvorním učitelem klavíru. K jeho žákům patřila například Maria Antoinetta a Marie Karolina. V době jeho slávy řídil vyučování zpěvu císařských granátníků ve školách a dále působil ve šlechtických rodinách ve Vídni. Ke konci života oslepl a roku 1797 zemřel. Celé své jmění (2300 zlatých!) odkázal kopidlnské škole. Z jeho díla jsou ceněny cembalové a klavírní koncerty a sonáty, dále pedagogické instruktivní skladby. Řada jeho skladeb se dochovala v arcibiskupském archivu v Kroměříži a mnohé čekají na objevení a zhodnocení.
– Jiří Sycha
Napsali o představení
Recenzi představení na portálu Opera Plus si můžete přečíst zde.