pátek 7. 6. v 19:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci
úterý 11. 6. / 17:00 – kostel sv. Barbory v Zábřeze & 19:00 – koncertní síň Uničov
středa 12. 6. / 19:00 – klášter augustiniánů ve Šternberku
Program:
Anonym: Phantasia (organo, g-moll)
Pavel Josef Vejvanovský (1639c – 1693): Salve Regina (alto, c-moll)
P. Silverius a S. Zacharia – Jan Kolenc (1727-1793): Ecce (C-dur)
Anonym: Salve Regina, 1765 (canto, alto, Es-dur )
P. Simon a S. Bartholomaeo – Václav Kalous (1715-1786): Requiem (c-moll)
Antonín Jan Nepomuk Brosmann (1731-1798): Rorate (C-dur)
Leoš Janáček (1854 – 1928): Exaudi Deus (g-moll)
Anonym: O quam suavis (alto, D-dur)
P. Silverius Kolenc (1727-1793): Motteto pro festo SS. Corporis Christi (g-moll)
—- přestávka —-
Anonym: Phantasia (organo, G-dur)
Tomáš Norbert Koutník (1698-1775): Psalmus tono chorali (G-dur)
P. Cajetan Kolberer (1668-1732): Salve Regina (basso, e-moll)
Tomáš Norbert Koutník (1698-1775): Salve Regina ex G
P. Simon Kalous (1715-1786): Cantilena pastorale (canto, alto, G-dur)
P. Silverius Kolenc (1727-1793): Sub tuum praesidium (g-moll)
Rytíř Ludvík Dietrich z Dietrichů (1803-1858): Kratičká modlitba (C-dur)
Arnošt Förchtgott Tovačovský (1825 – 1874): Přijde jaro, přijde (C-dur)
Jiřík Hlohovský: Proč svět rytěřuje (tenore, f-moll)
Běžela ovečka (F-dur)
Ensemble Damian
Markéta Israel Večeřová – canto
Adriana Zigmundová – alto
Rostislav Baláž – tenore
Pavel Maška – basso
Martin Smutný – organo
Tomáš Hanzlík – spartace a umělecké vedení
fotografie: Michal Málek
Náš dnešní program je sestaven převážně z neznámých děl zcela zapomenutých regionálních skladatelů. Ač byli mimořádně talentovaní, z naší země neodešli za lepšími příležitostmi do ciziny. Uplatnění ve společnosti našli převážně jako řeholníci a kantoři, což byly jedny z mála profesí, které umožňovaly věnovat se hudbě kontinuálně a téměř profesionálně. Samozřejmě hned na druhém místě po svých povinnostech pastoračních a učitelských. Byli to oni, kteří se zasloužili o domácí hudební kontinuitu, a to co po nich zůstalo, je skutečnou českou hudbou mnohem víc, než poněkud kosmopolitní a „zglobalizovaná“ hudba českých emigrantů. Přestože většina domácí produkce je současným muzikologům neznámá, přežívá doposud tradované mínění o její menší umělecké kvalitě. Posuďte sami.
O životě Jiříka Hlohovského nevíme skoro nic. Jen to, že na začátku 17. století působil jako duchovní na Moravě. Uspořádal a roku 1622 v Olomouci vydal kancionál Písně katolické, který obsahuje nejstarší harmonizace duchovních písní u nás. Trubač Pavel Vejvanovský se krátce školil ve Vídni, ale celý život pracoval v Kroměříži jako kapelník olomouckého biskupa. Výhradně v Kroměříži se pak zachovalo jeho rozsáhlé a doposud neprobádané dílo. Ze stejné sbírky a stylového okruhu pochází také koloraturní O quam suavis pro solový alt bez určení skladatele. Také u Salve Ragina pro soprán a alt, které pochází z muzea v Litovli, neznáme skladatele, ale pouze opisovače – „Ex Rebus Mathei Paul Syntaxeos Auditoris. 1765“. Benediktýn Kajetán Kolberer se narodil v Salcburku a zemřel v bavorském klášteře v Andechs. Přestože také jeho životní osudy a dílo zůstávají neznámé, byly jeho kompozice ve své době rozšířené i na našem území. Anonymní varhanní fantazie, které otvírají každou část koncertu, pocházejí z rukopisné knížky klávesových skladeb z Chocně. Choceňský kantor Tomáš Norbert Koutník studoval u piaristů v Litomyšli a v Kroměříži a celý život zůstal s řádem v kontaktu, o čemž svědčí celá řada chlapců z Chocně v piaristických matrikách. Z jeho tvorby jsou známé pouze některé vánoční pastorely. Na výchovu chudé mládeže měl u nás v 18. století rozhodující vliv právě Piaristický řád. Většina jeho členů byli aktivní hudebníci a rozsáhlá byla i jejich samostatná kompoziční činnost. P. Silverius Kolenc byl asi skladatel příležitostný, protože tři skladby obsažené v dnešním programu představují kompletní dílo, které se doposud podařilo nalézt. Oproti tomu velký konvolut kvalitních skladeb mají P. Simon Kalous, který byl učitelem stejně plodného P. Damase Brosmanna. Zajímavé je, že od nich pokračuje učitelská kontinuita přes Gottfrieda Riegera, Pavla Křížovského až po Leoše Janáčka. Také olomoucký skladatel Ludvík Diertrich studoval hudbu u G. Riegera. Je autorem sbírky Písně vlastenské a celé řady zajímavých titulů pro kytaru, které se zatím přes veškeré úsilí nepodařilo v archivech nalézt, přestože na ně novodobá literatura odkazuje do Moravského zemského muzea v Brně. Arnošt Förchtgott se narodil v Tovačově, studoval v Olomouci na gymnáziu a pak na Univerzitě filozofii a práva. Účastnil se aktivně i politických událostí roku 1848. V roce 1852 odešel natrvalo do Vídně, kde pokračoval v tvorbě převážně mužských sborů na české texty. Ani tato obrozenecká hudba se netěší zájmu veřejnosti a muzikologů, údajně pro její malou uměleckou kvalitu. Leoš Janáček je v dnešním programu jediným, komu se podařilo navázat na hudbu svých dnes neprávem zapomenutých učitelů, osobitě ji rozvinout, zůstat v rodném kraji a přesto se světově proslavit. Exaudi Deus pochází z doby jeho pražských studií na varhanické škole a stejně jako jeho další juvenilní kompozice v archaizujícím stylu se téměř neprovádí.
–Tomáš Hanzlík
Napsali o představení
Recenzi představení na portálu Opera Plus si můžete přečíst zde.