čtvrtek 4. 6. 2026 / 17:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci, přednáškový sál
Učebnice kompozice Antonína Rejchy
Představení jednoho z nejvýznamnějších pramenů hudebních kompozičních nauk první poloviny 19. století. Přednáší doc. PhDr. Roman Dykast, CSc. z oddělení muzikologie Ústavu dějin umění AV ČR. Připravila Hudební sekce.
čtvrtek 4. 6. 2026 / 19:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci, Sál Václava III.
Antonín Rejcha: Pojednání o kontrapunktu I.
Výběr komorních příkladových kompozic z učebnice kontrapunktu, vydané v Paříži v roce 1824.
Účinkuje Musica Florea:
Magdalena Malá, Simona Tydlitátová – housle
Lýdie Cillerová – viola
Marek Štryncl – violoncello, umělecký vedoucí
(AI podobenka ve stylu z roku 1815)
Program:
Fugy I.
R 527, Introdukce – Adagio, Fuga – Allegro non troppo. Frázovaná fuga (Es dur)
R 487, Allegro. Dvojitá fuga, vokální (Es dur)
R 269, Dvojitý kontrapunkt v oktávě (c moll)
R 490, Allegro moderato. Dvojitá fuga v duodecimě (Es dur)
R 218, Kontrapunkt v duodecimě (C dur)
Kánony – výběr
R 373, Dvojitý kánon (F dur)
R 375, Řešení hádankového kánonu č. 374 (C dur)
R 358, Andante. Tříhlasý kánon v oktávě (E dur),
R 359, Poco Andante. Tříhlasý kánon ve vrchní kvartě a vrchní septimě (A dur)
R 353, Allegretto. Dvojhlasý kánon s připojenými doprovodnými hlasy, přerušený epizodou (d moll)
R 512, Allegro. Vokální fuga v protipohybu (v inverzi) (F dur)
R 299, Lento maestoso. Smuteční pochod v kontrapunktu v duodecimě (d moll)
Fugy Rejchových žáků
M. Turina (?-?), R 497, Allegro. Vokální fuga se třemi subjekty, (d moll)
Daniel Jelensperger (1799–1831), R 486, Allegro moderato. Dvojitá fuga, vokální, (C dur)
Tomáš Hanzlík (*1972), Andante. Fuga d moll
Auguste Barbereau (1799–1879), R 496, Allegro. Vokální fuga se třemi subjekty (d moll)
Fugy II.
R 465, Allegro non troppo. Čtyřhlasá fuga (C dur)
R 462, Andante. Tříhlasá fuga, vokální (f moll)
R 466, Allegro. Fuga v níž je v sopránu pouze comes (F dur)
R 471, Allegro. Fuga v lydickém modu (F)
R 492, Allegro vivace. Instrumentální fuga v duodecimě (C dur)
R 500, Allegretto. Instrumentální fuga se třemi subjekty (C dur)
R 510, Allegro. Instrumentální fuga v augmentaci (A dur)
R 059, Chorál (cantus firmus) ve frygické tónině (fis)
R 511, Allegro. Instrumentální fuga v diminuci (A dur)
R 464, Alla breve. Čtyřhlasá jednoduchá fuga, vokální (D dur)
Český skladatel a pedagog Antonín Rejcha (1770–1836) napsal tři stěžejní teoretické práce, které zásadně ovlivnily výuku kompozice v 19. století: Pojednání o melodii (Traité de mélodie, 1814), Učebnice hudební kompozice / Pojednání o praktické harmonii (Cours de composition musicale / Traité complet et raisonné d´harmonie, 1818) a Pojednání o pokročilé hudební kompozici (Traité de haute composition musicale, 1824–1826). Ve své době šlo o zjevení. Rejcha jako první tvrdil, že harmonie a melodie jsou dvě rovnocenné strany hudby. Před ním se učebnice soustředily pouze na harmonii. Místo suchých pouček vykládal teorii téměř výhradně na konkrétních ukázkách a preferoval diskusi před jednostranným poučováním. Ve svých spisech předjímal vývoj moderní hudby. Vybízel například k návratu ke starým církevním tóninám, prosazoval polyrytmii a experimentoval s netradičními harmonickými postupy.
Jako profesor na pařížské konzervatoři vychoval celou generaci velikánů. Mezi jeho žáky patřili Hector Berlioz, Franz Liszt, Charles Gounod, César Franck a základy od něj získal i Bedřich Smetana. České překlady Rejchových učebnic vydal Roman Dykast v nakladatelství Togga. Číslování skladeb přejímáme z tohoto vydání.
Traité de haute composition musicale vyšla ve dvou svazcích v Paříži v letech 1824–1826, česky pod názvem Pojednání o kontrapunktu v roce 2016. Tato přelomová hudebně-teoretická práce a učebnice představuje inovativní pojetí kontrapunktu a fugy. Rejcha v této monumentální práci shrnul své celoživotní pedagogické zkušenosti z pařížské konzervatoře a obohatil tradiční pravidla o vlastní progresivní myšlenky. Mezi hlavní přínosy spisu patří moderní pedagogický přístup. Odklon od pouhého mechanického napodobování starých mistrů. Rejcha učí studenty přistupovat ke kontrapunktu tvůrčím a logickým způsobem. Detailně se zabývá strukturou hlasů, kánonem, fugou, dvojitými a vícenásobnými kontrapunkty a zákonitostmi harmonického vedení hlasů. K německému vydání později připojil své přínosné poznámky také známý hudebník českého původu Carl Czerny. Až na několik málo výjimek jsou všechny příkladové kompozice v Pojednání o kontrapunktu Rejchovými díly. Podstatnou část těch komorních maximálně čtyřhlasých skladeb přináší dnešní program. V budoucnu bychom na něj chtěli navázat koncert skladeb orchestrálních a vokálně instrumentálních, které počítají často s velkým provozovacím aparátem a nezvyklými nástrojovými kombinacemi, což opět dokazuje Rejchovo experimentální uvažování o hudbě v návaznosti na staletou tradici polyfonie.