neděle 7. 6. 2026 / 19:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci, Sál Václava III.
Ensemble Damian:
Violino I – Martin Dostál
Violino II – Daniel Podroužek
Violino III – Arnau Petřivalský
Viola I – Tereza Šmídová
Violoncello – Mariana Tůmová
Cembalo, organo – Daria Savvateeva
Theorba – Jakub Němeček
Scéna a kostýmy: Vendula Johnová a Tomáš Hanzlík
Hudební nastudování: Daria Savvateeva
Režie: Marek Řihák
Rádi bychom poděkovali Janáčkově opeře Národního divadla Brno za zapůjčení rekvizit a Davidu Albrechtovi za poskytnutí videomateriálu.
Alessandro Melani (4. února 1639 – 3. října 1703) byl italský hudební skladatel, autor řady oper a oratorií, bratr skladatele Jacopa Melaniho a kastráta Atta Melaniho. Spolu s Bernardem Pasquinim a Alessandrem Scarlattim patřil k předním skladatelům působícím v Římě v 17. století, a je tak kromě skladatelů sakrální hudby řazen také ke druhé škole římských operních skladatelů, která začala operou jeho bratra Il Girello z roku 1668. Papežské konkláve Alessandra v roce 1667 pověřilo napsáním opery (název dnes není znám) pro karneval v roce 1668. Jeho další opera L’empio punito měla premiéru o rok později o karnevalu a zajímavostí je, že jde o první operu na téma Don Juan. V roce 1685 složil oratorium Golia abbattuto pro polského krále Jana III. Sobieského a o pět let později složil pozoruhodné oratorium Lo scisma nel sacerdozio (dnes ztracené) pro Francesca II. d’Este. Ze všech oratorií, která jsou mu připisována, však bylo nejčastěji uváděno Il fratricidio di Caino.
Obě vokálně instrumentální partitury dnešního programu se zachovaly v krasopisných a částečně ilustrovaných opisech ve sbírce Leopolda I. ve Vídni.
Il fratricidio di Caino (1678)
Kain – Andrej Prachár
Ábel – Laura Uhorskaiová
Eva – Bedřiška Ponížilová
Adam – Arnau Petřivalský
Text oratoria, jehož notový manuskript se v Rakouské národní knihovně ve sbírce císaře Leopolda I. dochoval pod názvem Il fratricidio di Caino, pochází z roku 1678, avšak tiskem libreto vyšlo v roce 1693 s názvem Il sagrifizio di Abel (Oběť Ábelova) a dovětkem: „Oratorium pro čtyři hlasy, prováděné v kostele otců Kongregace Oratoria sv. Filipa Neriho ve Florencii.“ I z dalších dobových tisků tak je zřejmé, že toto oratorium bylo po své římské premiéře v roce 1677 a vídeňské premiéře v roce 1678 uváděno i v dalších městech (1682 Bologna, 1687 Modena). Autorem textu je Bendetto Panfili (1653-1730), který během svého působení v Bologni coby kardinál významně podporoval všechny druhy umění a sám se také podílel na vzniku hudebně-dramatických děl jakožto libretista i skladatel. Jeho texty byly zhudebňovány předními skladateli té doby – Scarlattim, Händelem nebo Bononcinim.
Oratorium Kainova bratrovražda (Il fratricidio di Caino) zpracovává biblický příběh Adama a Evy a jejich dvou synů Kaina a Ábela, kteří jsou jako rodina poznamenáni hříchem rodičů, kvůli němuž byli vyhnáni z ráje. Nyní se nacházejí v nehostinné cizí zemi, do níž si přinášejí jen drobné vzpomínky na svůj pobyt v Edenu, a hledají způsob, jak se navrátit a získat zpět Boží náklonnost. Zatímco Kain má naději v uměle vytvořeném obrazu ráje, Ábel přijímá drsnou krásu života kolem sebe. Na Adamovo pobídnutí Kain obětuje Pánu rychle získanou úrodu, kterou Bůh odmítne, zatímco Ábel se rozhodne Bohu dát svého krásného a milovaného beránka, který je Bohem přijat. Tento soud Kaina rozlítí a v zápalu hněvu Ábela zabíjí. Tím ztrácí naději na návrat do skutečného ráje a je odsouzen dožít život v nelibém temném prostředí.
L’Europa (cca 1667)
Europa – Bedřiška Ponížilová
Amore – Laura Uhorskaiová
Giove – Andrej Prachár
Serenata L’Europa byla Alessandrem Melanim napsána pravděpodobně kolem roku 1667 na text neznámého autora. V témže roce byl Melani jmenován kapelníkem (maestro di cappella) v Pistoii, kde v této funkci nahradil svého bratra Jacopa. Kromě Vídně uvádí literatura jako další místo provedení italskou Cortonu. Je tedy možné, že se rukopis do sbírky Leopolda I. dostal až později, po prohloubení vztahů mezi Melanim a habsburskou monarchií. Ve sbírce Leopolda I. je v rukopisu zapsáno označení Introduttione, tedy introdukce, což napovídá, že uvedení díla bylo spojeno s kulturně monumentální produkcí, kdy mohl následovat například na císařském dvoře oblíbený koňský balet (Rossballett).
Postava Europy je podle řecké mytologie dcerou fénického krále, po níž zatoužil Zeus. Proměněn v bílého býka se vmísil do stáda jejího otce a vyčkal, až si jej dívka, trávící čas s přítelkyněmi na pobřeží, všimne. Po počátečním ostychu a letmých dotycích na něj Europa nasedla, čehož Zeus využil: skočil do moře a odplaval s ní na Krétu. Tam s ní zplodil tři syny a učinil z ní první krétskou královnu. Tak započala minojská civilizace a kontinent, na němž tito lidé žili, získal jméno po své první panovnici.
Zajímavostí je, že ke zkomponování opery s touto tematikou byli Alessandrovi bratři osloveni Mattiasem de‘ Medici již na konci roku 1652. Z důvodu jiných závazků však zakázku pro karneval v Parmě odmítli. Operu (dramma per musica) s názvem Il ratto d’Europa tak nakonec napsal Francesco Manelli na libreto Paola Emilia Fantuzziho. Právě v této verzi Europa za podpory svého bratra Cadma prchá na zádech býka před smluveným manželstvím, podvoluje se Diovi a společně oslavují Amora.
Europa jakožto mladá princezna je vychovávána k vytříbenému chování. To však pro mladou dívku představuje jen otravu, a Europa proto prchá na mořský břeh, kde nachází vytoužený klid. Ten je však narušen intrikami neposedného Amora, který se rozhodne seznámit boha Jupitera s touto krásnou dívkou. Aby Europa nepojala podezření, že se na ni chystá léčka, přichází k ní Jupiter proměněn v býka. Europa se nejprve zvířete lekne, avšak následně v něm vidí potenciál, jak se navždy vymanit z řetězů konvencí královského dvora. Nechává se Jupiterem obdarovávat a nebojí se mu vzepřít, když si myslí, že ji získá lusknutím prstu. Jakmile jí však Jupiter daruje to, co žádná jiná mít nemůže, pokorně přiznává, že Amorova léčka zafungovala a Jupiter je pánem jejího srdce.