sobota 6. 6. 2026 / 19:00 / Vlastivědné muzeum v Olomouci, Sál Václava III.
Daniel Podroužek, Martin Dostál – historické housle
Mariana Tůmová – historické violoncello
Daria Savvateeva – cembalo
Program
František Xaver Richter (1709–1789): Sonata III pro 2 housle a violoncello s generálbasem hraným na cembalo
- Larghetto
- Fugato
- Grazioso
- Trio
Johann Georg Orschler (1698? –1770): Trio sonata in F
- Senza indicazione di tempo
- Allegro
- Andante e sempre piano
- Allegro
- Menuet – Trio
František Ignác Antonín Tůma (1704–1774): Sonata a moll pro 2 housle a basso continuo
- Vivace
- Largo
- Allegro
Wenceslas Schobert (1733–1767): Sonataen quatuor pro cembalo za doprovodu 2 houslí a basu ad libitum
- Andante
- Minuetto. Trio
- Allegro
Tomáš Hanzlík (*1972): Sonata prima e tre
- Introduzione – Allegro
- Aria – Adagio
- Thema con variazioni – Allegretto
- Rondino – Allegro
Triové sonáty jako hudební žánr
Triová sonáta je žánr typický pro období baroka. Tento termín označuje komorní skladbu psanou pro 2 melodické vrchní hlasy a basso continuo – spodní hlas obvykle reprezentovaný dvěma nástroji, nejčastěji violoncellem a cembalem. Ačkoli jsou triové sonáty spojené především s Itálií a skladateli vrcholného baroka jako Corelli, Tartini nebo Vivaldi, tento žánr se brzy rozšířil i za hranice Itálie, a to do Českých zemí, jejichž skladatelé nejednou nasměrovali nové vývojové hudební tendence dané doby. Důkazem toho je program dnešního koncertu složený ze jmen skladatelů narozených anebo působících v Českých zemích během první poloviny 18. století.
František Xaver Richter (1709–1789)
Přestože dnes je František Xaver Richter znám především v řadách odborného publika, za svého života bylo jeho jméno známo po celé hudební Evropě. Rodák z jižní Moravy, pravděpodobně z Holešova, byl všestranným hudebníkem – obsáhl jak vrcholné umění kompozice, tak hru na housle a zpěv. Přestože není známo, kde se vzdělával po absolutoriu jezuitského gymnázia v Uherském Hradišti, víme, že v roce 1737 získal místo ředitele hudby v benediktinském klášteře v Ettalu a území dnešního Německa se tak stalo pro Richtera domovem. Jeho jméno je spojeno také s Mannheimem, kde v té době tvořili přední skladatelé dané doby, a jehož prestiž mu otevřela dveře do Anglie, Holandska a Francie. Život dožil ve Štrasburku, kde působil jako dirigent chrámové hudby v biskupské katedrále a podílel se na městském hudebním dění. František Xaver Richter je považován za jednoho ze zakladatelů smyčcového kvartetu, coby cyklické struktury, v níž jsou čtyři nástroje rovnocenné a virtuózně vedené. Jeho tvorba, byť veskrze stále barokně kontrapunktní, se tak řadí do široké předělové linie mezi doznívajícím barokem a nově nastupujícím klasicistním uměním.
O přiblížení ke galantnímu stylu či ke klasicismu jako takovému napovídají už samotné názvy jednotlivých vět dnešního koncertu. Larghetto, které vzniká přidáním italské zdrobnělé přípony-etto ke slovu largo („široký“), upřesňuje charakter hudby a do jisté míry stabilizuje její tempo ve smyslu „trochu rychleji než largo.“ Fugato je poté odkazem na fugu, na jejíž principech začíná, ale v průběhu skladby ji opouští a přechází do volnějšího, homofonního stylu. Grazioso je přímo spjato s nástupem galantního stylu, kdy skladatel na hudebníky klade požadavek lehkého, elegantního tvoření tónu oproštěného o barokní patos.
Johann Gregor Orschler (1698–1777)
Johann Georg Orschler se narodil v polské Vratislavi, kde také získal první hudební vzdělání, které následně rozšířil ve Vídni díky financím hudbymilovného knížete ze Žerotína. Kromě studia hře na housle se věnoval také kompozici u Johanna Josepha Fuxe. Z Polska vedla Orschlerova cesta do Prahy a Olomouce, kde působil jako houslista arciděkana, následně do Holešova a život dožil coby člen vídeňské dvorní kapely.
Přestože se od Orschlera nedochovalo rozsáhlé dílo, kompozice, které dnes můžeme slyšet vykazují mimořádné nároky na interprety a jedná se o ambiciózní a progresivní díla, která v sobě nesou jasnou stopu Fuxovy školy kontrapunktu, kterou ostatně můžeme vidět také v díle Františka Ignáce Tůmy. Orschler však nezůstal jen u instrumentální hudby – zkomponoval i několik oratorií prováděných v Brně a Olomouci, a společně s Ferdinandem Seidlem zkomponoval několik operních áriích, které byly následně dohromady uvedeny v Holešově jakožto opera Partenope.
František Ignác Tůma (1704–1774)
František Ignác je dalším z představitelů hudebníků s českými kořeny, kterým se podařilo proslavit především v německy mluvících zemích. Tůmovy kroky vedly z Kostelce nad Orlicí do Vídně, kde získal vzdělání v oboru klasického kontrapunktu u habsburského dvorního skladatele Johanna Josepha Fuxe. Následně získal místo kapelníka na dvoře královny Alžběty Kristýny, vdovy po Karlu VI. a matky Marie Terezie. Zde komponoval i vyučoval, avšak po smrti své patronky se rozhodl složit řádový slib, opustil svou manželku a život dožil coby člen kláštera v Gerasu.
Tůma ve své tvorbě poměrně přísně tíhne ke starému baroknímu řemeslu. Na druhou stranu však také otevírá výrazové možnosti vycházející z galantního stylu a raného klasicismu. Jeho stylové rozpětí tak sahá od palestrinovské polyfonie, přes vrcholný barokní kontrapunkt k moderním sonátám a symfoniím, čímž potvrzuje všestrannost svého kompozičního umění.
Václav Schobert (1733–1767)
O Václavu Schobertovi toho není mnoho známo. Až nedávná studie z roku 2024 provedená Moravskou zemskou knihovnou v Brně a Francouzskou národní knihovnou v Paříži propojila jméno Václava Michaela Schoberta s jeho dílem, které bylo chybně připisováno jménu Johann Schobert a je dochováno právě v pařížské knihovně. Václav Schobert, cembalista původem z Kouřimi, byl pro svou tvorbu obdivován samotným Mozartem. Působil u Louise Françoise I., prince z Conti, na jehož dvoře zkomponoval řadu sonát pro cembalo s doprovodem i jakožto pro sólový nástroj. V roce 1765 měla v Paříži premiéru jeho opera Le Garde-Chasse et le Braconnie (Myslivec a pytlák) zkomponovaná ve stylu opéra-comique, která se však nedočkala příznivých ohlasů a Schobert se tak dále věnoval výhradně instrumentální tvorbě.
Tomáš Hanzlík (1972)
Tomáš Hanzlík vybočuje z řady skladatelů, jejichž díla zazní v průběhu dnešního koncertu, nejen rokem svého narození, ale i kompozičním stylem. Jeho hudební jazyk je možno popsat jako neobarokní minimalismus, který spočívá v propojování historických forem se strukturami soudobé avantgardy. Mimo kompozice je vášnivým sběratelem umění se zájmem především o díla dnes často zapomenutých nebo opomíjených českých malířů, kteří však svou technikou leckdy předčí proslavenější kolegy. Obě formy umění kombinuje v divadelní praxi se zaměřením na operu a muzikál. Skladatel, režisér a výtvarník Tomáš Hanzlík je impresáriem souboru Ensemble Damian a zakladatelem festivalu Baroko, v rámci něhož si klade za cíl uvádět díla českých autorů období baroka a klasicismu, často v obnovených světových premiérách, a zároveň tento festival koncipuje jako platformu pro mladé umělce se zájmem o bohatou tradici českého hudebního a hudebně-dramatického umění.
—Marek Řihák, Martin Dostál